Norské slavnosti dětem

Další fotografie z Norska

Tradice

Co se onoho významného dne 17. 5. vlastně stalo?
To se musíme vrátit zpět na začátek devatenáctého století. Napoleon prohrává ve svém válečném tažení a Norsko, které bylo součástí Dánska a spolu s ním stálo na Napoleonově straně, se tak musí nechat poddat a čeká na rozhodnutí, která z vítězných zemí si ho přivlastní. Největší nároky si dělá nedaleké Švédsko, to se ale nelíbí dánskému princi Kristianu Frederikovi, v té době správci Norska. Snaží se švédskou nadvládu zuby nehty odvrátit a výsledkem je podpis Norské ústavy dne 17. května 1814. Po několika staletích cizí nadvlády tak byl položen základní kámen nezávislému norskému státu.

Slavnostní průvod

V uličkách Sandefjordu je už od rána takříkajíc hlava na hlavě. Cestou do města je možno vidět vyvěšené vlajky a zástavy na typických stožárech přítomných snad před každým norským domem. Norové jsou na své národní symboly patřičně hrdí a také dodržují pravidla s vlajkou spjatá - vyvěšena by měla být po sedmé hodině ranní a svěšena po deváté večerní, to však neplatí v případě špatného počasí, kdy nesmí být vyvěšena vůbec.

Kolem desáté vyráží na pochod městem první skupinky dětí rozdělených podle škol. Každá škola nacvičila několik dní před oslavou svůj pokřik, který se brzy bude nést celým městem. Vpředu jdou hrdě vlajkonoši nesoucí vysoko nad hlavami přihlížejících zástavu školy, za nimi pak jejich kolegové z lavic a chybět nesmí ani jejich třídní učitel. Většina tříd s sebou mají kapelu, která jim notuje do pochodu a udržuje dobrou náladu mezi přihlížejícím publikem. Rodiče z jeho řad se snaží najít právě svého potomka, aby mu mohli hrdě zamávat - vždyť je to právě jeho den.

Pozornost na sebe poutají zejména zdobivé kroje, do nichž je oblečena většina účastníků. V Norsku se tento kroj nazývá "bunad" a pro každou část země (kraj) se liší v barvách, zdobení a příslušenství. Nejkrásnější je údajně kroj z Telemarku, avšak i při pohledu na ostatní se člověku tají dech. K bunadu se váže několik tradic - pochází-li někdo z oblasti Vestfold, pak by měl nosit kroj tohoto kraje. Kroje se většinou dědí z generace na generaci a jsou velmi vysoce ceněny.

Ani pořízení nového kroje není nikterak levnou záležitostí, přesto se na oslavách 17. května setkáte s většinou návštěvníků oděných do tohoto skvostu. Bunad není vyráběn sériově - je vyroben zásadně ručně a ze speciální látky zakoupené v obchodě určeném k takovémuto prodeji. Aby si někdo mohl kroj vlastnoručně vyrobit, musí dokonce absolvovat kurs, kde se naučí jak správně postupovat při vyšívání složitých detailů. A pokud svěří práci raději do rukou odborníka, pak je potřeba žádat již rok dopředu - přesně tolik času totiž výroba kroje zabere. Že nošení Bunadu není považováno za běžnou záležitost dokazuje i fakt, že si jej Norové oblékají pouze na svatbu, ke křtinám a k oslavám jejich nejvýznamnějšího svátku. Po zbytek času je pečlivě uložen hluboko ve skříni a čeká, až přijde jeho čas.

Průvod dětí připomínající dlouhého hada prochází městem a jakmile dojde na konec stanovené trasy, rozkutálí se dětičky jako korálky v trávě ke svým rodičům, aby si společně užívali další program. Po poledni přichází ve většině větších měst na řadu další průvod tzv. "borgertog", tentokrát se ho však účastní také dospělí a podobá se spíše přehlídce jednotlivých klubů města. Pokud budete mít štěstí, můžete spatřit hochy předvádějící bojové umění Karate, skupinku gymnastů skákajících na silnici salta a podobně. Každý klub se přitom předhání v originalitě, s jakou se veřejnosti prezentují.

Průvod uzavírají "russ" neboli maturanti. Snad jako jediní nejsou svátečně oděni, právě naopak - jejich ošacení připomíná spíše pracovní úbor zedníků. Pomalován je nejrůznějšími nápisy od spolužáků a jeho součástí je také čepice, na níž je přivěšena šňůrka s uzlíky a různými fanty. Ty se získávají během bláznivých soutěží (například ten, kdo nejrychleji vypije láhev vína, získává zátku od lahve a podobně, viz příloha str. 3). Kromě počtu získaných fantů se russ liší také v barvě "uniformy". Těm, kteří studují ekonomické obory, náleží oblek v modré barvě, zatímco studenti všeobecných oborů oblékají červený šat.

Poté, co městem prošli i poslední účastníci průvodu, nezbývá než se vrátit zpět do svých domovů, případně se zastavit na kus řeči se známými. Zajímavé je i to, že se podobné akce obejdou bez alkoholu a lidé dovedou "kose seg" - užívat si. "Bylo to výborné, jako každý rok," těší se z oslav Monika Ellefsen a její děti jen spokojeně přitakávají.

Vždyť je to jejich svátek.