Spirituální svět kmene Kassena

Další fotografie z Ghany

Spirituální svět

Začněmě však popořadě. Lidé v Africe věří ve dva světy - první je pro ně svět fyzický, v němž žijí, druhým pak svět spirituální. Obzvláště spirituálnímu světu je přikládána veliká váha a jakoukoli významnější činnost většina Afričanů konzultuje se svými moudrými a mocnými předky.
Médiem pro komunikaci a přímé spojení se spirituálním světem jsou právě věštci (soothsayer), proroci (diviner) nebo kněží (priest).
V zastoupení těch, kteří potřebují vyřešit své osobní problémy - např. neplodnost, nemoc dítěte, či jak si udobřit předky za zabití zvířete - pomáhají nalézt radu u předků. Mimo osobní otázky je rovněž běžné žádat o radu pro celou vesnici - např. kdy zasít, kdy sklidit nebo jak předejít rozšíření epidemie. Samozřejmostí je obrátit se s prosbou o radu ohledně data konání nejrůznějších ceremonií a významnějších událostí jako svatby.

Malované domky a velká věštecká zkouška

Lidé kmene Kassena obývají část severní Ghany a jihozápadní Burkiny faso. Proslulí jsou především dokonale promyšlenou architekturou komplexních stavení, kterým se dostává nebývale krásného zdobení nejrůznějšími vzory.
Během návštěvy jedné z vesnic jsem měl to štěstí navštívit místního věštce. Jak jsem se později dozvěděl, lidé pro tuto důležitou pozici nejsou vybíráni náhodně. Naopak, funkci věštce smí zastávat jen osoby k tomu předurčené, které věštec během návštěvy sám rozpozná. Dotyčný pak může podstoupit několikaměsíční učení zakončené velkou zkouškou, která jednou provždy rozhodne, zdali je student hoden pozice věštce či nikoliv.
V onen den se sejdou věštci z dalekého okolí a každý z nich přitom s sebou přinese několik litrů pita, místního výborného po domácku vyrobeného piva. Tím během večera studenta opijí do němoty, a když ho uloží k odpočinku, zakopou na různých místech deset rozličných předmětů. Když se uchazeč v noci probudí, má za úkol najít všechny schované předměty (aniž by věděl, o jaké předměty se jedná).
Pokud svou poslední úlohu splní, je předurčen i nadále pokračovat ve věšteckém řemeslu.

S otázkami za předky

Jedním z úspěšných absolventů byl i Razah, který právě teď seděl na dřevěné stoličce přede mnou. Nyní snad až křečovitě točil kalabasou, jejíž zvuk připomínal štěrkátko. K navázání spojení s předky jsou používány různé nástroje a u kmene Kassena je to právě kalabasa, jejíž znění má přilákat duše předků a umožnit tak s nimi přímý kontakt.
Po úspěšném navázání "spojení" je čas se zeptat na předem stanovené otázky a popřípadě zjistit, jaký způsob obětování má dotyčný pro spříznění předků zvolit. Do druhé ruky chytá věštec dřevěnou hůl s kovovým hrotem a za stálého odříkávání zaklínadla ji nechává volně dopadat do dřevěné bedničky se třemi přihrádkami.
Poté Razah sype na udusanou zem stovky nejrůznějších předmětů (od rozlámaných kostí přes rezavé mince až po klíčky od zámku), které jsou jinak dobře ukryty ve vaku z kozí kůže.
Předměty uspořádává do kruhu a podle obrazce vzniklého dopadem kovového hrotu do dřevěného boxu pro mě neznámým algoritmem postupně vysunuje hůlkou několik objektů z kruhu ven. S každým takto vybraným předmětem se pak znovu obrací na předky, aby zjistil jejich přesný význam.
Při závěrečné interpretaci pomáhá "tlumočník", který je přítomen při každém věštění a má za úkol objasnit výsledek věštění. Dozvídám se, že po ukončení cesty bych měl obětovat svým bohům jako poděkování za úspěšnou expedici.
V té době jsem byl vděčen za nevídaný zážitek a radu věštce ihned pustil z hlavy.
Na Razahovo doporučení jsem si vzpomněl až několik dní po příjezdu zpět do Evropy. To už mnou však zmítala malarická horečka a lékaři se snažili zastavit nebezpečně se rozšiřujícího parazita Plasmodium Falciparum, majícího za příčinu nejhorší z malárií, v 95% neléčených případů končící smrtí.
Chybami se člověk učí (pokud je přežije), a tak dám příště raději na věštcovy rady, ono na těch předcích možná přece jen něco bude.